Tajemství mlekárenského průmyslu

Ačkoliv mnoho lidí má ke krávám mnoho předsudků, krávy jsou velmi zvídavá a inteligentní zvířata. Učí se od ostatních, rozumějí vztahu příčiny a následku a mají výbornou paměť.

Přirozeně krávy žijí bohatým společenským životem v uzavřených rodinných skupinách, v nichž se navzájem znají a již jako telátka si budují různorodé vzájemné vztahy. Někteří jedinci si s jinými členy skupiny udržují přátelství, která často trvají celý život. Podle vědců jsou krávy nejlepší přátelé a těžce nesou odtržení od svých přátel. Na pastvách spřátelená zvířata leží vedle sebe a pasou se spolu. Své přátelství si dávají najevo vzájemným olizováním hlavy, krku a ramen a upevňují si s ním své vzájemné vztahy a pomáhají překonávat stres. Čím je olizování delší, tím k sobě mají krávy hlubší vztah.

Kráva mívá telátko každý rok a přirozeně jako matka a dítě tráví první společné chvíle osamoceně. Krátce před porodem se kráva separuje od stáda a porodí v úkrytu z vysoké trávy či keřů. Po čtyřech dnech od porodu se matka se svým dítětem vrátí ke stádu. Telátko poté bývá kojeno svou matkou 8 až 10 měsíců po porodu. Pod ochranou stáda se telátko učí všem dovednostem, které potřebuje ke spokojenému životu ve stádě.

Chovy intenzivního zemědělství


Navzdory všemu co je pro krávy přirozené, v chovech intenzivního zemědělství zdaleka nenaplňují spokojený a věhlasný komplexní společenský život ve stádě.

Intenzivní zemědělci často uvádí, že welfare (životní pohoda zvířat) je v přímé úměře s užitkovostí (užitkovost - mléčná užitkovost, plodnost, dojitelnost, aj.), poněvadž stresovaná dojnice (dojnice=dojná kráva=skot otročený pro produkci mléka=kráva na jedno použití) nedává tolik mléka, tomuto tvrzení však protiřečí fakt, že se intenzivní zemědělství snaží docílit co největších zisků za co nejmenších nákladů. V praxi to znamená co největší produkce mléka za co nejméně nákladný chov. Welfare by nemělo být neekonomické více než je nutné pro udržení zvířat v užitkové kondici.

„Jednou z podmínek pro zlepšování ekonomiky, která je v současnosti nejdůležitějším parametrem, je zvyšování mléčné produkce a tržnosti mléka doprovázené zvýšením produktivity práce a omezováním vynakládaných prostředků na zajištění provozu.“  (1)

Narození, odtržení


Jelikož je kravské mléko mateřským mlékem, tak jako ostatních savců, musí mít kráva pro tvorbu mléka telátko. Telátko je však pro dosažení co největší mléčné užitkovosti dojnice přítěží. V chovech intenzivního zemědělství se proto telátka po porodu odtrhnou od mámy. Telátka mají možnost být se svoji matkou nanejvýš 12 až 24 hodin po porodu (do druhého dojení kvůli kolostru – prvotnímu mléku). Po odtržení se již nikdy telátko se svou matkou nesetká. Tato naprosto běžná a krutá praktika sebou přináší drastický zásah do sociálního vztahu matky a dítěte. Zvláště ta telátka, která zůstávají s matkou déle, teskní a volají ji.

Často se stává, že telátko narozené dojnici, bude zesláblé či nemocné a zemře krutým způsobem během několika hodin po porodu. V chovech intenzivního zemědělství není ojedinělé, aby se tato zesláblá či nemocná telátka nechala umírat na očích své matky, odtažená (často přivázaná) na místě, kde matka k telátku nemůže (činnost je legální).

Ustájení telátek

Zdravá telátka jsou odtažena do tzv. venkovních individuálních boxů. Venkovní individuální box je v podstatě klec s přístřeškem (dřevěným, plastovým, plachtovým) a podestýlkou jehož minimální doporučená plocha by měla být 2,8 m2; šířka individuálního kotce pro telata by měla odpovídat kohoutkové výšce telete. V těchto boxech telátka tráví většinu svého dětství - minimálně 30 dní od narození, často až do odstavu (přechod z mléčné výživy na rostlinou tuhou stravu) tj. od narození do 56 dní věku. Tele starší osmi týdnů nesmí být drženo v individuálním kotci.

Po 8 týdnech smějí telátka žít s malými vyjímkami pouze ve skupinách, a to pouze na 1,5 metru čtverečních plochy na jedince až do váhy 150 kg; 1,7 m2 pro tele od 150 do 220 kg živé hmotnosti a přinejmenším 1,8 m2 pro tele nad 220 kg živé hmotnosti.

Výživa telátek

Jak již bylo naznačeno během období, kdy jsou telátka držena v individuálních boxech, dostávají mléčnou výživu. Tato výživa je zpočátku tvořena mlezivem (kolostrem - získává se od odloučené matky) či směsným mlezivem, jimž je telátko napájeno obvykle jeden až tři dny od narození - toto období se nazývá mlezivové. Od druhého až čtvrtého dne věku začíná období mléčné výživy, kdy jsou telátka krmena buď plnotučným mlékem či tzv. odpadním mlékem(nevyužitelné mléko pro konzumaci lidí), mléčnou náhražkou (mléčnou krmnou směsí) nebo okyseleným (kys. mravenčí), případně fermentovaným mlékem - a dost často již v tomto velmi mladém věku, kdy za normálních okolností všechna mláďata savců konzumují pouze mateřské mléko své matky, telátka dostávají granule.

Přestože je živin v mléčných náhražkách vždy méně než v plnotučném mléku, což vede k řadě vakcinací pro získání dostatečné imunity, mléčné náhražky jsou v chovech intenzivního zemědělství používány častěji. „Cílem používání mléčných krmných směsí v odchovu telat je využití korelace, která je mezi příjmem živin a energie z mléčných nápojů a příjmem živin a energie z pevných - jadrných krmiv. Nižší obsah živin a energie v mléčném nápoji stimuluje telata k časnému příjmu koncentrovaných – jadrných krmiv. Toto opatření má za cíl podpořit časný příjem starterového krmiva a tím i vývoj bachoru, což ovlivňuje i dobu odchovu telat na mléčné výživě, včetně zkrácení doby odstavu.“ (2)

Nejčastější důvody úmrtí telátek

„Dr. Ressler uvedl, že v zemích Evropské unie dosahují ztráty telat v průměru asi 10 – 20 % a příčinou jsou špatný růst a vývin telat, jejich onemocnění, náklady na ošetřování a léčbu nemocných telat. Protože v EU se chová asi 27 milionů krav, ročně se narodí 10,5 milionu telat a průměrné ztráty telat jsou 15 %, znamená to, že ročně uhyne 1,5 milionu telat. Přitom 90 % úhynů způsobují chyby v managementu odchovu, jsou to tedy naprosto zbytečné ztráty telat.“(3)

„V roce 2010 byl Výzkumným ústavem živočišné výroby, v. v. i., oddělením technologie a techniky chovu hospodářských zvířat, uskutečněn průzkum v odchovu telat v období mléčné výživy na 21 farmách v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Zjišťováno a měřeno bylo více než 350 ukazatelů, které se mj. týkaly managementu porodu, poporodní péče, mlezivové a mléčné výživy, odstavu, ustájení telat, zoohygieny, zootechnické práce (odrohování, vážení, značení telat) atd. Nejvíce rizikových faktorů bylo zjištěno v období mlezivové a mléčné výživy, v poporodní péči o narozená telata, odstavu, ustájení telat, odrohování aj. Na hodnocených farmách byly průměrné ztráty telat do odstavu 18,4 % (z toho 49 % představují mrtvě narozená telata a 51 % úhyny telat do odstavu).“  (4)

Dekornuace (odrohování)

V chovech intenzivního zemědělství se běžně provádí tzv. dekornuace - odrohování, zákrok, při němž jsou odstraňovány telatům rohy. Odstraňování rohů se odůvodňuje tím, že krávy s rohy mohou být pokládány za nebezpečné pro ostatní krávy v chovu (poranění a stres pro podřízená zvířata) a také pro zemědělce.

Při odrohování je telátko nahnáno do klece na odrohování či nějakým způsobem zafixováno a rohy jsou mu odstraňovány tzv. krvavou nebo nekrvavou metodou. V obou případech u telátek nemusí být podávány bolest tišící látky.

Při nekrvavé metodě se jedná buď o tzv. kauterizaci, při níž se místo, kde mají vyrůst rohy vypálí, nebo chemickou metodu, při níž se místo, kde mají vyrůst rohy poleptá. Kauterizace se provádí rozžhavenými železy, která mají různá zakončení (nejčastěji konkávní nebo kuželovitá prohlubeň), nebo různými typy kauterů - benzínové, propan-butanové, elektrické, atd. Při chemické metodě se využívají leptavé prostředky, jako jsou louhové tyčinky či pasty.

Odstraňování rohů krvavou metodou se provádí tzv. kruhovým nožem (kruhovitá ocelová trubka, která má na jednom konci ostří). Nástroj se přiloží na epidermální základ rohu, obřízne ho a vyloupne. Krvácení se zastaví tampónem nebo kauterizací (vypálením), rána se vydezinfikuje.

Dekornuace se může provádět i u dospělých zvířat, a to speciálními kleštěmi či drátěnou embryotomickou pilkou. Přestože se u dospělých zvířat podávají anestetika, zákrok je považován za velmi bolestivý. Odrohování doprovází silné krvácení a hrozí při něm vážné komplikace, jako je otevření a následná infekce lebečních dutin. Anestetika také působí pouze v krátké době, bolest při odeznění účinků anestetik, kdy rána přichází k sobě, již nikoho z personálu chovů intenzivního zemědělství nezajímá.

„Odrohování skotu je bolestivým, invazivním zákrokem, který zahrnuje otevření lebky. Telata a krávy zřetelně projevují bolest a obranné chování během procedury. Poté třesou hlavami, mávají ocasy a couvají. Hodnoty kortizolu určené ze slin jsou během a po odstraňování rohů výrazně zvýšené.“ (5)

Osud telátek

V případě, že se dojnici narodí sameček, pravděpodobně z něho bude hovězí nebo telecí. Chov telátek pro telecí je patrně nejextrémnějším osudem samečků. Většina těchto telátek zůstává po celý svůj krátký život (16 až 18 týdnů) uvězněna po tmě v kotcích širokých pouze 60 cm. Vzhledem k tomu, že se telátka nemohou proběhnout a nemohou se hýbat, nevyvine se jim svalstvo, takže jejich maso je měkké. Než jsou telátka zabita na jatkách, omezuje se jim příjem železa pod normální hladinu, aby se u nich rozvinula anémie (chudokrevnost). Dokonce i boxy, v nichž jsou telátka držena, nejsou svařené z kovových trubek, ale bývají dřevěné, aby telátka neolizovala kovové trubky a přijímala tak železo. Tyto děsivé procedury způsobují světlé bílé maso, které má pro trh vysokou ekonomickou hodnotu. V České republice je zakázáno chovat telátka tímto způsobem, telátka jsou tak pro tyto procedury vyváženy z ČR nebo se u nás vykrmují do vyšší jateční hmotnosti, dokud z nich není hovězí. „Hovězí“ telátka také mohou být vyvážena na jatka do zahraničí např. Libanonu (viz. http://www.youtube.com/watch?v=pXtU1UB6Ggg čas 1:14).

Pokud je telátko ženského pohlaví s největší pravděpodobností bude následovat svou matku, nejdříve z ní bude tzv. jalovička (od šesti měsíců) a po prvním porodu se stane dojnicí. V případě, že jalovička nebude následovat svoji matku, bude vykrmována do 14 až 16 měsíců věku do tzv. porážkové hmotnosti, což je 470 až 550kg, a poté se z ní stane hovězí.

Technologie ustájení dojnic


Nejčastější jsou dva systémy ustájení: vázané a „volné“.

Vázané již naštěstí není tolik využívané a spíše je provozováno v menších chovech. Ve vázaném ustájení není splněn požadavek 6m3 na 100kg živé hmotnosti zvířete. U vázaného systému není možnost pečovat o své tělo, pohybovat se či vytvářet sociální skupiny. Dojnice jsou přivázané za krk na řetězu, který jim často neumožňuje ani si lehnout a otáčet hlavou.

 „Volné“ ustájení lze rozdělit do několika typů: boxové nebo neboxové, s roštovou podlahou nebo s podestýlkou a tzv. vzdušné stáje se stelivovými systémy a bezstelivovými systémy. Bezstelivovým systémem může být plná betonová nebo roštová podlaha bez podestýlky, kde je v prvním případě kejda vyhrnována po plných podlahách a v případě roštové podlahy, která může být betonová nebo kovová výkaly a moč propadávají do podroštového systému, nebo jsou jejich části krávami do těchto prostor prošlapávány. Tento systém způsobuje infekční onemocnění končetin, které způsobuje trvalou bolest jak při stání, tak při pohybu nebo může způsobit i mastitidu (infekci mléčné žlázy). Stelivové systémy využívají podestýlkový materiál - slámu, řezanou slámu, kejdový separát, piliny, hobliny, papírový recyklát, písek apod.

Kravíny jsou většinou rozděleny na krmiště, lehárny a případně hnojné chodby. Hnojná chodba je chodbou mezi boxem a stěnou, nebo chodba mezi boxy. Tyto jsou buď tvořeny plnými podlahami, nebo roštovými podlahami. V boxech dojnice mohou ležet buď na holém betonu, na tzv. matracích nebo slámě apod. Ustájení dojnic v boxech umožňuje více pohybu, ale vstávání a uléhání může být obtížné; může docházet ke zranění a vývoji kulhavosti. I přes vypracovaná odborná doporučení pro boxové ustájení zvířat, objevují se v praxi problémy - od mírných poranění krav až po krávy, které uléhají mimo box v oblasti určené pro pohyb.

Znásilnění (inseminace)

Kráva (jalovice) je poprvé oplodněna již v 18 měsících věku (v přepočtu na lidský věk asi ve čtrnácti letech), kdy dosáhne tzv. chovatelské dospělosti, což je v 16 až 18 měsíců věku při dosažení živé hmotnosti 320 až 350 kg.

Dnes již krávu neoplodňuje býk, ale člověk uměle – krávy jsou tzv. inseminovány. Při inseminaci tzv. inseminační technik zasunuje ruku až po loket, spolu s katetrem a pipetou naplněnou spermatem do pochvy krávy. Žádná kráva při inseminace nemá možnost úniku, odmítnutí nebo vyhnutí se inseminace a je k ni nucena i násilně pokud nespolupracuje; krávy jsou tak zemědělci znásilňovány.

Odběr spermatu

Býci, od nichž se sperma pro inseminaci odebírá, jsou speciálně vyšlechtěné vyrobní jednotky na sperma. Tito býci jsou celý svůj život uvězněni na tzv. inseminačních stanicích, dokud jsou schopni podávat výkon. Při odběrů sperma jsou býci, většinou pomocí lana připevněného ke kovovým kroužkům umístěným v jejich nosech, dotaženi k jinému býkovi přivázanému za krk k fixační kleci nebo k umělé fantomě, kde je u nich vyvolána erekce a ejakulace, a poté ejakulát odebrán prostřednictvím umělé vagíny. Odběr sperma od jednoho býka probíhá 8 až 14 za měsíc, což je zátěží jak pro býky, kteří poskytují sperma, tak i pro býky sloužícím jako atrapa. Býci sloužící jako atrapa jsou velmi značně zatěžováni na zadní končetiny, když na ně několkrát za měsíc naskakuje jiný býk.

Březost

Kráva je březí jako člověk, tj. 9 měsíců a přirozeně v době, kdy kojí svého potomka, není znovu gravidní. V chovech intenzivního zemědělství však krávy nesmí polevit v mléčné užitkovosti, oplodňují se proto každé dva až tři měsíce po porodu. Krávy tak vždy po sedm až osm měsíců nesou dvojí břemeno: jsou nuceny být co nejvíce mléčně vysoce užitkové a zároveň živit svého nenarozeného potomka. V důsledku vysoké užitkovosti mají dojnice neustále hlad, žízeň - až 3/4 potravy, kterou dojnice přijmou, spotřebují k produkci mléka.

Po skončení laktace dochází přirozeně k tzv. zaprahnutí a dojnice přechází do období tzv. stáního na sucho. Zaprahnutí nastává optimálně dva měsíce před porodem a slouží k regeneraci mléčné žlázy, odpočinku krávy, doplnění živin (bílkovin, tuků) a k zajištění správného dovyvinutí plodu. Poněvadž v tomto období kráva nedává, intenzivní zemědělci se snaží zkrátit toto období na co nejkratší dobu, což se odráží na životní pohodě a zdraví dojnic.

Výživa dojnic

Při chovu krav v přirozeném prostředí, na pastvách, krávy nevyprodukují zdaleka tolik mléka jako tzv. vysokoprodukční dojnice v intenzivním chovu. Na pastvách se krávy přirozeně stravují trávami či bylinami, které nejsou schopny mít výživovou hodnotu k užitkovosti, k níž jsou dojnice v intenzivních chovech nuceny.

V intenzivních chovech jsou dojnice krmeny, dopovány speciálními krmnými směsi (např. tzv. směsné krmné dávky - TMR - Total Mixed Ration), které většinou tvoří kukuřičné siláže, luskoviny (např. sója), obilniny a travní, jetelotravní či vojtěškové senáže, řepné řízky, pivovarské mláto atd. + minerály nebo doplňkové živiny (vitamíny, melasa apod.).

V nových chovech intenzivního zemědělství bývá potrava (i voda) dojnicím (i jejich potomkům) podávána automatizovaně prostřednictvým krmných boxů či automatů. Krávy dostávají přesně stanovenou dávku potravy podle jejich užitkovosti. V případě, kdy kráva má v úmyslu zkonzumovat více potravy než je pro ni stanovená krmná dávka, je odrazována elektrickým výbojem, který je pouštěn do jejího těla.

Nejčastější příčiny vyřazování a nemoci dojnic


Ani to, jakým způsobem jsou dojnice v novodobých chovech intenzivního zemědělství dopovány potravou, nestačí k tomu, aby dojnice zvládaly vynucenou vysokou užitkovost. Přirozeně v dobrých podmínkách se krávy dožívají až dvaceti let, někdy i více, v chovech intenzivního zemědělství je však kráva maximálně ve čtyřech až šesti letech zcela vyčerpána a končí na jatkách; tělsně dospělý je skot ve čtyřech až pěti letech. V České republice je každý rok více než 80 procent (83,8 procent v roce 2011 viz. str. osumhttp://www.crvcz.cz/Portals/0/Files/Ke%20stazeni/Chov%20skotu/CS03_kveten.2012_www.pdf) dojnic předčasně vyřazených z chovu při kontrole užitkovosti ze zdravotních důvodů, končí tedy na jatkách (nucené porážce) - velmi často již po prvním laktačním období (procesu tvorby a vylučování mléka tělem matky po porodu).

Několik příkladů nejčastějších onemocnění či poruch dojnic a nejčastějších onemocnění či poruch dojnic kvůli nimž končí dojnice na nucených porážkách a kvůli nimž jsou vyřazovány:

Ketóza, steatóza jater a lipomobilizační syndrom

Nedostatky ve výživě a nedostatečný management, spolu s nároky na užitkovost dojnic mají za následek, že dojnice postihují závažné metabolické poruchy jako je lipomobilizační syndrom, steatóza (ztučnění) jater či ketóza. Tyto závažné metabolické poruchy patří mezi nejčastější příčiny nucených porážek a objevují se při tzv. záporné energetické bilanci, kdy organismus dojnice vydává více energie na produkci mléka, než je schopen přijmout živin. Dojnice tělesně hladoví a jsou nuceny odbourávat vlastní tukové tkáně a svalovinu na úkor vysoké produkce mléka.

Odbourávání tukové tkáně je řízeno dvěma hormony, inzulínem a hormony nadledvinek – adrenalinem a kortizolem. Tuková tkáň se rozkládá na glycerol a neesterifikované mastné kyseliny. Z glycerolu se v játrech tvoří glukóza, kterou využívá mléčná žláza pro tvorbu mléka a neesterifikované mastné kyseliny mohou sloužit jako zdroj energie pro tělní buňky, svalové buňky. Velkou část těchto kyselin vychytává i mléčná žláza a vytváří z nich mléčný tuk. V prvních dvou až třech týdnech laktace je 40 – 60 % mléčného tuku tvořeno právě ze zdrojů získaných z odbourané tukové tkáně. V závislosti na koncentraci neesterifikovaných kyselin v krvi se tyto kyseliny zachytávají v játrech a játra je oxidují na ketolátky, které slouží některým tělním tkáním jako zdroj energie. Pokud jich není mnoho, je vše v pořádku. Pokud je lipomobilizace intenzivní, játra nestačí ketolátky vyexportovat ven, skladují je ve svých buňkách a tím se stávají nefunkčními. V tomto případě mluvíme o tukové degeneraci jater. Játra nejsou schopna produkovat glukózu, což způsobí, že klesne produkce, klesne hladina ketolátek v organismu, dojnice vykazuje klinické projevy ketózy, a to navodí další mobilizaci tukových rezerv. Hovoříme o lipomobilizačním syndromu. Zvlášť postihuje tučné prvotelky, které si zanesou játra tukem během několika hodin a těmto jalovicím už není pomoci.

Jaterní steatóza se nejčastěji vyskytuje v období rozdojování (březosti, porodu) a vrcholu laktace. Podle údajů z roku 2008 se jaterní steatóza v České republice objevuje až u 60 procent dojnic v období rozdojování a u 20 až 35 procent v období vrcholu laktace. Ketóza se vyskytuje u krav především v období prvních šesti týdnů laktace, méně již v dalším období a většinou probíhá jako onemocnění subklinické. Ketóza postihne 20 až 25 procent dojnic v prvních 100 dnech laktace.

K ještě většímu zviditelní nároků, které jsou na krávy v chovech intenzivního zemědělství kladeny, slouží fakt, že kráva tzv. masného plemene v Evropě celkově vytvoří za laktaci více než 1000 litrů mléka, evropská dojnice za laktaci vytvoří 6000 až 12 000 litrů mléka. Evropská kráva masného plemene tvoří nanejvýš 8 až 10 litrů mléka denně, evropská dojnice může v období třetí laktace nadojit více jak 40 litrů mléka denně. K vytvoření jednoho litru mléka musí mléčnou žlázou protéct asi 500 litrů krve.

Acidóza bachoru

Další metabolickou poruchou dojnic je acidóza (překyselení) bachoru. Acidóza nastává, pokud poklesnou pH hodnoty bachoru pod hodnotu 6. Důvodem acidózy bývají nedostatky ve výživě a nedostatečný management; je navozena zkrmováním vysokých dávek kyselých siláží s nedostatkem strukturální vlákniny v krmné dávce nebo nejčastěji zkrmováním krmných dávek s vysokým podílem jadrných krmiv (případně jejich nesprávným rozdělením dojnicím během celého dne), které se podávají vysokoužitkovým dojnicím především v prvních měsících laktace a v nichž výrazně stoupá podíl sušiny jadrných krmiv z celkové sušiny krmné dávky. Vedle mléčné horečky a ketózy je acidóza bachoru nejznámější faktor poruch zdravotního stavu dojnic (Staufenbiel, 2000). Zatímco v 80. letech byla tímto onemocněním postižena každá desátá kráva, v současné době je to průměru každá pátá kráva, jak dokládají informace z Dánska, USA, Nizozemska a také nových německých spolkových zemí.

U acidózy dochází k poruchám funkcí jater a ledvin, jaterním abscesů a krvácení z mulce, k chronickému zánětu sliznice bachoru (rumentitida), krávy trpí bolestmi břicha, mívají neléčitelné rány (hlavně na zadních kloubech), dochází u nich k rozvoji chronických zánětů a otoků kloubů, neklidům, apatii, nežraní, ulehnutí a i exitus. Zvířata odmítají krmivo a dochází k zastavení motoriky bachoru. U dojených zvířat klesá nádoj, klesá také tučnost mléka atd. Acidotické krávy dosahují pouhé poloviční koncentrace hladiny progesteronu (ženský pohlavní hormon ovlivňující početí a průběh těhotenství) v porovnání se zdravými krávami. Následkem této nepříznivé situace je raná embryonální mortalita, častější zmetání, obtížné porody a zadržení lůžka. Kromě toho víc než polovina krav trpících acidózou má problémy s vaječníky (cysty, perzistující žluté tělísko apod.). Z acidózy může lehce vzniknout ketóza; krávy trpí bolestmi břicha a přestávají přijímat krmivo. Možný je i obrácený postup: kravám se změní chuť k žrádlu a mají zvýšenou chuť na jadrná krmiva. Také komplex ztučněných jater hraje klíčovou roli při vzniku acidózy. Překyselení krve vede kromě jiného k poškození jaterních buněk; hladina jaterních enzymů stoupá a játra tak velmi rychle ztuční. Dokonce již u embryí může matčina „kyselá“ krev vést k poškození jater. Následkem toho dochází k narození telat s oslabenou životaschopností.

Dalšími metabolickými poruchami dojnic jsou alkalóza, poporodní ulehnutí, paréza, obrna, obsturace (ucpání) jícnu, dysfunkce předžaludků, hniloba bachorového obsahu, lízavka či akutní tympanie.

Mléčná horečka 

Mléčná horečka je jedno z nejzávažnějších onemocnění dojnic a vyskytuje se častěji, než se všeobecně uvádí. Příčinou mléčné horečky jsou stresy v období zvýšené potřeby vápníku (změna krmení, přehánění, transport, krmiva chudá na vápník). V období po otelení se u krav na druhé a vyšší laktaci může rozvinout stav s příliš nízkou hladinou vápníku v krvi jako projev klinické nebo subklinické mléčné horečky. Tato zvířata nejsou schopna dostatečně rychle reagovat na dramaticky se zvyšující potřebu vápníku pro tvorbu mléka. Průběh mléčné horečky má tři stupně: Stupeň I: Často žádné typické symptomy, avšak chybí chuť k žrádlu, projevuje se nervozita a nekoordinované pohyby., Stupeň II: Dojnice nemůže stát, má lhostejný výraz, trávicí trakt je inaktivní, snižuje se tělesná teplota., Stupeň III: Dojnice upadá do kómatu, vyšší tep, nízká tělesná teplota, pokud není poskytnuta pomoc, následuje smrt.

Onemocnění končetin

Onemocněné končetin je velmi bolestivým onemocněním, jehož bolest někteří přirovnávají k přibouchnutí si všech prstů na nohou do dveří a poté neustálému stání na těchto zraněných prstech. Výskyt těchto onemocnění je celosvětově udáván na 65 až 73 případů ze sta krav. Krávy trpící bolestivým onemocněním končetin se nerady pohybují, klesá u nich příjem krmiva, dostavují se metabolické poruchy, klesá mléčná užitkovost, reprodukční parametry stáda se zhoršují. Onemocnění končetin se dělí na dvě skupiny: infekční (dermatitis digitalis a interdigitalis, nekrobacilóza, eroze patek) a neinfekční (chodidlový vřed, choroba bílé čáry, vřed špičky chodidla).

Příčinou infekčních onemocnění končetin jsou především zoohygienické podmínky chovu a infekční zátěž prostředí (možnost poranění kůže prstu o nerovnosti v podlaze, čistota stáje a končetin, způsob odklízení hnoje atd.). Stálý pohyb zvířete v nehygienických podmínkách, vede k tomu, že rohové pouzdro paznehtu přijímá vlhkost z moče a výkalů, rohovina paznehtu se následně změkčuje a její snadnější poškození usnadní průnik infekčních patogenů do kůže paznehtu. Čím větší koncentrace zvířat, tím se projeví vyšší koncentrace choroboplodných zárodků (zvýšený infekční tlak), které jsou příčinou onemocnění paznehtů.

Příčinou neinfekčních onemocnění jsou zejména nedostatky ve výživě a výskyt metabolických poruch. Jedním z metabolických onemocnění, které je příčinou onemocnění paznehtů, je zmíněná bachorová a případně až metabolická acidóza. Změny v struktuře krmných dávek negativně působí na vnitřní (homeostatické) prostředí dojnic a narušují složení jejich bachorové mikroflóry. Roste obsah baktérií tvořících kyselinu mléčnou. Dochází k poklesu bachorového obsahu, což se projevuje rozdílným trávením bílkovin se vznikem histaminu. Dochází k odumírání bachorové mikroflóry, čímž vznikají endotoxiny. Histamin a endotoxiny způsobují poruchy v krvení škáry paznehtní s následným vznikem otoku, krvácenin a nedostatečného krevní škáry paznehtní – tj. schvácení paznehtů – laminitidu. Metabolická acidóza vede k narušení metabolizmu vápníku a fosforu, které způsobuje osteoporózu, která postihuje také kost paznehtní, na které vznikají výrůstky, které způsobují nehnisavý zánět škáry paznehtní, ale tento narušený metabolizmus je také příčinou prošlápnutí spěnky a rozšíření meziprstní štěrbiny.

Mastitida

Mastitida je infekcí mléčné žlázy a jedná se o nesmírně bolestivé onemocnění vemene. K infekci mléčné žlázy může dojít několika způsoby: v důsledku jiného onemocnění zvířete (záněty dělohy, onemocnění končetin, orgánová onemocnění), poraněnou kůží vemene, nedostatečnost uzavírání se strukového kanálku, nekvalitní výživou, stresem (tepelný, chladový, psychický), managementem chovu (špatná hygiena chovu, ošetřovatelů aj., neodborný zásah do dojicího zařízení atd.). Také metabolické poruchy hrají významnou roli, zejména u nespecifických mastitid (bachorová alkalóza, bachorová acidóza, metabolická acidóza a alkalóza, ketóza, poruchy minerálního a vitamínového metabolismu apod.). Pokud kráva trpí mastitidou, společně s mateřským mlékem se nadojí spousta hnisu.

V chovatelské praxi se rozlišují dvě základní formy mastitid: klinická a subklinická mastitida. Pro klinickou mastitidu je jedním ze základních charakteristických znaků otok vemene, zarudnutí vemene, vemeno je horké na dotek - zvýšená teplota, která signalizuje zánětlivou reakci v mléčné žláze. Vemeno je na dotek velmi bolestivý. Subklinická mastitida je v řadě případů pozůstatkem neléčené či neefektivně léčené klinické mastitidy. U subklinické mastitidy mohou zárodky přežívat mnoho měsíců v mléčné žláze.

Nadměrné množství mléka ve vemeni

Dojnice velmi často trpí nadměrným množstvím mléka ve vemeni, což má za  následek deformaci, mrzačení zadních končetin. Telátko by totiž přirozeně chodilo sát pětkrát až šestkrát denně, ovšem dojení v intenzivním chovu se provádí pouze dvakrát za den. Takto se ve vemenu hromadí až 20 litrů mléka najednou (přirozeně by bylo mléka ve vemenu kolem 2 litrů; u „matného“ skotu naprosto normální ), čímž se vemeno vysouvá mezi zadní nohy. V České republice takto trpí asi okolo 20 procent krav a zemědělci toto přehlížejí, jelikož dokud krávy produkují mléko, jsou výnosné.

Cesta na smrt a smrt


Po strastiplném životě bez důstojnosti v kravínech končí krávy (ještě v mládí viz. výše) na jatkách a stává se z nich hovězí (většina hovězího pochází právě z dojnic). Na jatka jsou dojnice převáženy prostřednictvím transportních vozů, do nichž jsou v případě, že jsou schopny nahnány pomocí různých poháněcích předmětů (bičíky, vidlemi, klacky či elektrickými obušky, bodci aj.). V transportech bývají krávy namačkány jedna na druhou a často podstupují bezohlednou jízdu, při níž se mohou poranit na končetinách, poranit se vzájemně nebo padnout na podlahu - a to i vyčerpáním. Po příjezdu na jatka jsou krávy opět pomocí příslušných předmětů nahnány do uličky tvořené většinou ze svařených kovových trubek, kde mnohdy dlouho (i celou noc) čekají na smrt. Poté co pracovníci jatek naženou krávu do útrob jatek, jsou většinou fixované v boxech omráčeny střelou z tzv. jateční pistole do hlavy. Poté jsou omráčené z boxu vysypány, zapřáhnuty a pověšeny za nohy a je jim podříznutu hrdlo. Smrt je provedena vykrvácením.

Jateční pistole dokáže krávu efektivně omráčit, pouze pokud se náboj vstřelí na správné místo. V opačném případě kráva dostane bolestivou ránu do hlavy a zůstane při vědomí. Podle Evropské komise 5 až10 procent krav (v EU se chová asi 27 milionů krav ročně) není tímto způsobem správně omráčeno a zůstává při vědomí, nebo jej nabývá krátce po střele.

Často můžete slyšet od zemědělců, že krávy nastupují a jdou na jatka klidně či snad dobrovolně. Otázkou však je zda vůbec krávy mají ponětí, kam se povezou nebo kam jdou? Mohou si myslet, že jedou za svobodou nebo za lepším, poté když už se dostanou do útrob jatek je pozdě se zdráhat, a také se zde krávy často zdráhají. Dokonce je evidentní, že vědí, že přichází smrt v době, kdy uvidí blížícího se pracovníka jatek s jateční pistolí v ruce. Toto se projevuje třesem, spolu s kroucením hlavou a koulením očí a snažením se útěku z jatečního boxu, v němž je kráva fixována a nemůže udělat ani krok žádným směrem.  

Dopad chovu skotu na životní prostředí


Nejvýznamnější zdroje znečištění pocházejí ze zvířecích exkrementů, antibiotik a hormonů, chemických látek z koželužství, hnojiv a pesticidů používaných pro krmné plodiny a kalů z erodovaných pastvin.

Jak chovy zvířat, tak i zpracovatelské kapacity se obvykle nacházejí v blízkosti velkých aglomerací. Narušení prostředí je způsobeno vysokou koncentrací zvířecích exkrementů (hnůj či kejda), s následkem znečištění vod. Chlévská mrva, která bývá označována za dobré hnojivo, je velkým zdrojem znečištění; zejména pokud je koncentrovaná. Jednu skupinu tvoří živiny podávané zvířatům – zejména dusík (N) a fosfor (P), kterým patří v exkrementech zvířat významný podíl. Množství fosforu v exkrementech 1 krávy odpovídá přibližně množství v exkrementech 20 lidí. Vysoký podíl těchto živin způsobuje živelný růst vodních řas – eutrofizaci, která v případě nadměrného množství živin se stává nekontrolovatelnou, s velmi negativními dopady – vymírání vodních rostlin, ryb, omezení rekreačního využití vodních ploch.

V EU je každoročně aplikováno (i přes omezující nařízení) hospodářským zvířatům mnoho tisíc tun antibiotik. Zvířata však až 90 procent těchto preparátů vyloučí z organismu v nezměněném stavu; prostřednictvím hnoje nebo kejdy se tak na pole dostávají vysocereaktivní účinné látky. Nejvíce se pro hnojení polí používá právě hnůj a kejda z chovů skotu. Biologická kontaminace zvířecími exkrementy představuje zdravotní rizika.

Ve zvířecích exkrementech se nachází také řada mikroorganismů, které jsou pro člověka nebezpečné. Voda představuje pro šíření těchto patogenů ideální prostředí. Nejvýznamnějšími jsou Campylobacter, Esterichia Coli, Salmonella, Clostridium botulinum, viry, parazité atd.

Exkrementy přežvýkavců, střevní fermentace aj. jsou také nezanedbatelným zdrojem skleníkových plynů měřených jako ekvivalent CO2. Tzv. hospodářská zvířata vypouští 37 procent antropogenního metanu (s 23x větším potenciálem vlivu na globální oteplování z CO2), z něhož většina pochází ze střevní fermentace přežvýkavců. Obdobně tragické je to i vypouštěním rajského plynu a čpavku.

Určité riziko představuje i používání dezinfekce, právě např. v mlékárenském průmyslu. Navíc do krmiva pro zvířata je přidávána i celá řada stopových prvků – měď, zinek, selen atd. Zlepšuje se tím jejich zdravotní stav i váhový přírůstek. Těžké kovy se do zvířat dále dostávají i z vody a z korodujících konstrukcí ve stájích.

Rozloha pastvin se neustále zvětšuje, zejména na úkor lesa (největší plochy jsou vykáceny, včetně deštných pralesů právě kvůli chovu tzv. hospodářských zvířat a pěstování plodin pro ně). Zvířata půdu především udusávají, čímž znemožní vstřebávání vody a tím dochází k erozi. Částice půdy uvolněné kopyty zvířat v suchém období jsou pak splavovány do vodních toků, kde tvoří sedimenty. Především udusávání půdy skotem má také svůj podíl na rozšiřování pouští. Zvířata rovněž vypásají vegetaci, která působí jako ochranný film půdy.

Ekologické chovy


Realita v ekologických chovech není často vzdálené realitě chovu konvenčních. V ekologických chovech spočívá výhoda zejména pro konzumenta kravského mateřského mléka, než pro samotné krávy, poněvadž v ekologickém chovu není povoleno podávání antibiotik, až na výjimečné případy, což je pozitivní pro konzumenta mléka a životní prostředí, ovšem kráva tohle někdy odnáší svým trápením.

Vazné ustájení jako takové je v plošném měřítku ekologických chovů zakázáno. Vyjímky je možné dosáhnout, pokud má podnik specifické podmínky hospodaření (nejčastěji podhorské a horské oblasti, farmy s malým počtem chovaných zvířat, kde nelze tuto situaci změnit z důvodů strukturálních omezení, či pokud nelze chovat zvířata ve skupinách apod.). Roštové podlahy nejsou povoleny, a není též povoleno bezstelivové ustájení.

Přednost v ekologickém zemědělství má přirozené sání matčina mléka před napájením, také je upřednostňováno mléko mateřské před náhražkou a krmení mlékem musí být teleti umožněno po dobu min. 3 měsíců. V ekologickém chovu telátko smí být ustájeno individuálně pouze do věku jednoho týdne, poté musí být již ustájeno, skupinově (v konvenčním chovu je možnost chovat tele individuálně do osmi týdnů věku) a je zde zakázáno odrohování. Nicméně jako intenzivní chov se ekologický chov neobejde bez zabíjení „nepotřebných“ telátek. V tomto ohledu je dokonce ekologický chov horší, než chov intenzivního zemědělství.

V odchovu jalovic a dojnic jsou technologie s ustájení stejné jako v konvenčních chovech - rekonstrukce, stodoly, haly, stáje apod. - boxové lože, kotcové ustájení apod. - rozměrové parametry technologických prvků jsou upraveny předpisy pro konvenční chovy.

Zdroje: 

„Krávy jak je neznáte“ - http://www.youtube.com/watch?v=tT5DaBWxCrk

„The emotional depth of a cow“ - http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2011/jul/07/cows-best-friends

(1)  „Vztah genetického základu dojnice k reprodukci a druhotným vlastnostem dojnic“ -http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Vztah-genetickeho-zakladu-dojnice-k-reprodukci-a-druhotnym-vlastnostem-dojnic__s485x8331.html

(2)  „Mléčná krmná směs“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/odchov-telat/mlecna-vyziva-telat/mlecna-krmna-smes.html

(3) „Jak snížit náklady na výrobu mléka“ - http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Jak-snizit-naklady-na-vyrobu-mleka__s485x33428.html

(4) „Nápájení telat v období mléčné výživy“ - http://www.agroweb.cz/Napajeni-telat-v%C2%A0obdobi-mlecne-vyzivy__s1613x57522.html

(5)  „Odstraňování rohů u skotu - dilema organického zemědělství“-http://www.agrowebcee.net/animal-welfare-cz/welfare-a-ekologicke-zemedelstvi/mutil-skot/

„Kravičkování“ - http://neviditelnypes.lidovky.cz/priroda-kravickovani-0ti-/p_zviretnik.asp?c=A070425_183839_p_zviretnik_dru

„Zásady welfare a nové standarty EU v odchovu skotu“ -http://www.mskis.cz/documents_art/307.pdf

„Ustájení telat“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/odchov-telat/ustajeni-telat/

„Vyhláška o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat“ - http://vfu-www.vfu.cz/vetleg/CD/predpisy/Ochranazvirat/208-2004.htm

„Napájení telat v období mléčné výživy“ - http://www.agroweb.cz/Napajeni-telat-v%C2%A0obdobi-mlecne-vyzivy__s1613x57522.html

„Jak snížit náklady na výrobu mléka“ - http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/Jak-snizit-naklady-na-vyrobu-mleka__s485x33428.html

„Chov zvířat“ -http://skola.spectator.cz/1_SEMESTR/Rostl%20ziv%20Produkce/CHOV_Z~1.pdf

„Názor ÚKOZ na odrohování“ - http://eagri.cz/public/web/file/1631/Odrohovani.pdf

„Základy ustájení skotu“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/ustajeni-skotu/zaklady-ustajeni-skotu---dojnice.html

„Boxové lože“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/ustajeni-skotu/boxove-loze---skot.html

„Hnojná, krmná chodba“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/ustajeni-skotu/pohybove-chodby---skot.html

„Inseminace a plodnost krav“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/zaklady-chovatelstvi/obecna-zootechnika/inseminace--reprodukce/inseminace-a-plodnost-krav.html

„Reprodukce skotu“ - http://www.souts.cz/vyuk/reprodukce_skotu.pdf

„Získávání sperma“ - http://ksz.af.czu.cz/reprodprezvyk/ziskavani.pdf

„Krmiva a krmení skotu“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/chov-skotu--buvolu/krmiva-a-krmeni-skotu/

„Jak hodnotit TMR“ - http://www.agroweb.cz/Jak-hodnotit-TMR__s45x14305.html

„Řízení stáda dojnic“ str. 23 -http://www.cestr.cz/files/skalsky_dvur_2010/moderni_rizeni_chovu_c_dojnic_2010.pdf

„Metabolické poruchy přežvýkavců“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/zaklady-chovatelstvi/zoohygiena-a-choroby-hospodarskych-zvirat/choroby-prezvykavcu/metabolicke-poruchy-u-prezvykavcu.html

„Bachorová acidóza - nemoc z povolání vysokoužitkových dojnic?“ -schaumann.cz/casopis/starsi-cisla/2004/277/

„Acidóza bachoru“ - http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=0&typ=1&val=54084&ids=0

„Cíleně předcházet mléčné horečce“ - http://www.schaumann.cz/casopis/starsi-cisla/2008/427/

„Snížení rizika mléčné horečky cestou výživy“ -http://www.biofaktory.cz/media/catalogs/3_letak_Calfix_A4.pdf

„Zkušenosti s lokálním ošetřením závažných onemocnění paznehtů“ -http://www.agroweb.cz/Zkusenosti-s-lokalnim-osetrenim-zavaznych-onemocneni--paznehtu__s45x9615.html

„Kulhání krav“ - http://www.mikrop.cz/UserFiles/File/Vzdelavani/J_Davidek_Kulhani_krav.pdf

„Onemocnění končetin, příčiny, možnost léčby a prevence“ - http://www.agroweb.cz/zivocisna-vyroba/Onemocneni-koncetin,-priciny,-moznost-lecby-a-prevence__s45x9741.html

„Mastitida“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/zaklady-chovatelstvi/zoohygiena-a-choroby-hospodarskych-zvirat/choroby-prezvykavcu/mastitidy.html

kniha „Ochrana zvířat“ od Heinze Kourima

„Ochrana zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování“ - http://vfu-www.vfu.cz/oz/Oz/fotojatky.htm

„Technologie zabití“ - http://vfu-www.vfu.cz/oz/Oz/priloha.htm

„Food Industry - Chiken and Cow Slaughterhouse“ čas 06:10 a více-  http://youtu.be/5BENEZH-C7s

„Zlověstný stín hospodářských zvířat“ - http://www.fao.org/docrep/010/a0701e/a0701e00.HTM

„Zákon o ekologickém zemědělství“ - http://www.biokont.cz/images/z242nr834nk889-710_web1.pdf

„Ustájení skotu v eko zemědělství“ - http://www.zootechnika.cz/clanky/ekologicke-zemedelstvi/ustajeni-skotu-v-eko-zemedelstvi.html

„O biomléku v širších souvislostech“ - http://www.naschov.cz/@AGRO/informacni-servis/O-biomleku-v-sirsich-souvislostech__s485x33711.html

Odkazy zobrazeny dne 8.4. 2012.